Comutov:Cesta, aneb Cože? Kdyže?!:

22. května 2011 v 15:32 | Brita
Přináším vám čerstvé novinky z mého plaveckého života: Tento víkend se udála hromada věcí, která, ač je to k nevíře, se točí okolo jedněch závodů. Velké ceny Chomutova. Se svými výsledky jsem celkem spokojená, mám takový pocit, že jsem v tom "zlatém středu", totiž to, že mě moje výkony sice nedostaly "ne bednu", ale také jsem nebyla mezi prvními od konce.
Závdy trvaly celou sobotu a nedělní dopoledne, ve kterém jsem očekávala pouze jeden start.
Ale abych začala od začátku...

Cesta, aneb Cože? Kdyže?!:
V rámci časových úspor, které nám ráno dovolily vstávat asi o půl hodiy později, u nás přespávala moje spoluplavkyně M, která měla jet s naší malou skupinkou. Maminka nejprve navrhovala, že by u nás mohli přespat i další dva spolujezdci, V a eM, jenže já, i když jsou to kluci inteligentní, slušní, fajnoví a na puberťáky umírnění, jsem odmítlavodit si je do domu (dle mého soudu celkem dobré rozhodnutí). Takže jsem jim napsala, aby se dostavili na zastávku před plaveckým bazénem ve tři čtvrtě na šest. Hurá, mám po starostech a můžu v klidu spát. Ráno jsme si krásně vstaly (my holky, to dá rozum), v klidu se nasnídaly a nasedly do auta, aby nás táta (s krátkou zastávkou pro chlapce) odvezl na závody. Přijedeli jsme na domluvené místo. A nic. Nikde nikdo, jen jakási forma MHD projela kolem. Čekáme a pořád nikdo nepřichází.
"Tak jim zavolej" doporučuje táta. Zkoušeli jste někdy volat klukovi? Zhola nemožné bez pořádné duševní přípravy, zklidnění dechu a dopředu připravených vět... Ale zavolala jsem. Přeskočím chvíli, kdy jsem se nedozvonila a přejdu až k momentu, kdy mi V sám zavolal.
"No tak kde jste?" ptám se
"No (zív) říkala jsi (zív) v šest třicet...(zív)" ozvalo se z mobilu. Touto větou jsem byla docela otřesena a původní záměr řct připravené věty selhal.
"No, v Chomutově máme být do půl osmé... cesta trvá asi dvě hodiny..." koktám. (chyba byla bohužel na mé straně. SMS, která obsahovala údaje o srazu, byla psaná v rychlosti a já, jak jsem přemýšlela nad tři čtvrtě na ŠEST, napsala jsem 6:45)
Z pokračování rozhovoru vyberu jen jednu větu:
"No (zív), mě zrovna nic chytrýho nenapadá (zív), tak asi zavolám eM a za deset (zív) minut jsem tam (zív)."
K všeobecnému překvapení se V dostavil včas, a to i přes skutečnost, že bydlí od zastávky, kde stálo naše auto, docela daleko. Dále jsme absolvovali cestu k domu eM, na benzínku a už hurá do Chomutova, kam jsme se přes veškerá očekávání a hrozivé předpovědi dostali zhruba dvacet minut po sedmé.


Díky délce mého popisu je povídání rozděleno do čtyř částí, které budou postupně zveřejňovány.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama