Jak se slohovka zvrtne tak trochu v téma týdne

7. dubna 2011 v 20:59 | Brita |  jednorázovky



Tak hned na začátek bych chtěla sdělit, že téma, z kterého měla vzejít moje slohová práce do češtiny, bylo: Člověk sám sobě nepřítelem. Jak to tak u mě v poslední době bývá, zvrtla se moje slohovka v něco, co se ani vzdáleně nepodobá původnímu tématu. Ta práce měla být racionálním, vážně pojatým zamyšlením, jenže já, tak závislá na vlastní originalitě a vtipnosti, až to není hezké, mám napsané cosi, u čehož alespoň doufám, že se čtenář zasměje.
Bohužel, pravděpodobně a beze všech pochybností, mi češtinářka utrhne hlavu.
Prosím, představuji vám svou slohovou práci, kterou velice ovlivnilo mé pisálkovství a tvoření postav. Pobavte se a politujte ubohou Britu, již čeká osud hlavy bez těla.
PS: věty v hvězdičkách jsou moje poznámky k dílku, jako by toho mého humoru nebylo dost...






Okolo nás je mnoho věcí, které svádíme na okolí, na přírodu, která ovšem za nic nemůže. Pravdou je, že člověk, jsa hnán svým smyslem pro lenost, vymyslel věci, které ho pomalu, ale jistě, ničí. *Ha, dlouhé souvětí o nespočetně větách*
Drtivá většina výzkumu je zasvěcena zbraním a vojenské výzbroji, a slabé, menší národy nemají na nějaké nesouhlasy nárok. Lidé odjakživa bojují mezi sebou, čímž se od zvířat až tolik neliší. Narozdíl od nich ale boj mezi lidmi bere, jak pokrok pokračuje *poněkud kostrbaté*, stále více životů.
Člověk bojuje se svými druhy, ale může si být nepřítelem i sám, respektive, nepřítelem člověka může být i jeho vědomí.
*Tak, toto byl odstaveček, za který by mě češtinářka pravděpodobně nezabila, myslím, že navodí přesně tu atmosféru, kterou požadovala*
Vymyslíte si postavu, protože, přiznejme si, bez postav příběh prostě nenapíšete, a s dobrou vůlí jí dáte kontrolu nad sebou samým a vlastní rozum. *Teda, Brito, styď se! Vždyť to zní jako přepsané odjinud, z jiného blogu, no fuj!*
A tím zpečetíte svůj osud. Literární, imaginární, chcete-li, postavy si dělají, co chtějí.
Tak například máte konečně nápad, přisednete k počítači, s nadějí položíte prsty na klávesnici a... a nic. Vaše postava se k vám trucovitě obrátí zády, a odmítne komunikovat. Z toho hloupého důvodu, že když jste minule opustili Word, zanechali jste ji v nebezpečné, otravné, nebo pouze nudné situaci. *Zdá se mi to, nebo opravdu opisuju?*
"To se nemůžeš konečně dokopat k Happyendu?" je jediné, co ze svého imaginárního "kamaráda" dostanete.

Na druhou stranu, někdy jsou postavy výřečné až příliš. Obvykle po desáté hodině večerní, kdy si lebedíte v peřinách a pomalu usínáte, se vám "zjeví" a začnou peskovat, radit, co se musí ještě upravit, že v té a té pasáži chtěli říct toto, a ne ono, co jste napsali vy, nebo si stěžovat, jak je to ostatní účastníci příběhu štvou. V takové chvíli je nutné postavu ostře utnout a vystrnadit ze své mysli.
A tak můžete být sami sobě nepřítelem.
Závěrem: Nestresujte se. Nehádejte se, nevyhledávejte konflikty. A když to v reálu nejde, snažte se udržet mír alespoň ve své vlastní hlavě.
*Zde slohovka končí, ač bych ráda přidala ještě pár slov.*
Protože trávit čas hádklami s někým, kdo neexistuje, může být PEKLO!

PS: Tak, a teď mě můžete kamenovat, můžete říkat, že to nic k tématu týdne není. Kdo se ale zkusil hádat se svojí hlavou, dá mi snad zapravdu. Ten mozek je vžtdycky o dva kroky napřed. Jak se dá tohle peklo, kde nejde mít poslední slovo, vydržet?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veverka Veverka | Web | 7. dubna 2011 v 21:04 | Reagovat

ahojky pěkny blog prosim o komentáře diky moc

2 Majda Majda | Web | 7. dubna 2011 v 21:29 | Reagovat

Ale já tě NEBUDU kamenovat,tvůj příspěvek se mi MOC líbí x)

3 Ayaka Ayaka | Web | 7. dubna 2011 v 22:48 | Reagovat

Hele bud v klidu k tobe si lidi aspon choděj opisovat ukoly ke mě nepříjdou protože si úkoly nepíšu...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama