Čarodějnický: Příběh Předobrého Kladňáka

30. dubna 2011 v 20:31 | Brita |  jednorázovky




Dnešní den je jak mnoho lidí ví, zasvěcený pálení čarodějnic. Poprvé po X letech jsme nikam nevyrazili, takže jsem tento "svátek" oslavila sama svým vlastním způsobem...
Ano, spatlala jsem povídku. Nenechte se prosím odradit délkou, je to jen jeden a půl stránky. A berte to prosím s nadhledem, i když, no, alespoň jsem doufala, že nadhled z toho sálá.
Ten nadpis "Kladňák" není přesný. Ovšem "kladňačka" mi přijde jako děsivé označení pro kladnou hrdinku.
Nyní se ale ponořte do příběhu /psáno v ich-formě/ někoho, komu zlo a zlé úmysly nic neříkají:




Netuším, jak jsem se tam dostala, ani proč se mi počítač pod rukama rozplynul, ale najednou jsem seděla na dřevěné židli, zavěšené kus nad řekou, jejíž proud se pohyboval těžkopádně a líně. Ani jsem nechtěla pomyslet na to, kolik různých řas a chaluh si bují na dně toho toku.
Židle, na které jsem seděla, se nepříjemně zhoupla. Otočila jsem se, jak mi to sedadlo dovolovalo, aniž bych sletěla do vody. Na břehu stál dav lidí, někteří z nich mávali nad hlavami pochodněmi, z nichž odkapávala horká smůla. Divila jsem se tomu, neboť slunce bylo vysoko na obloze, tuším, že bylo těsně po poledni, a nebylo třeba svítit
"Ta smůla vám podpálí vlasy, jestli si nedáte pozor, pane!" upozornila jsem jednoho vesničana, který v levé ruce třímal vidle a pochodní v druhé máchal tak divoce, že plamen přesáhl délku půl metru.
"Čarodějnice! Určitě je to čarodějnice!" vřískala jakási stará ježibaba v první řadě, mávaje svou berlou. V tu chvíli jsem si jaksi mimoděk uvědomila, že můj obličej zdobí jakýsi kuželovitý útvar nasazený na nose a přes oči se mi snaží svézt klátící se klobouk. Pustila jsem tedy jednu područku zavěšené sesle a falešný nos se pokusila odstranit. Šlo to těžko, druhou rukou jsem totiž křečovitě svírala opěrku, abych nespadla do řeky. Nakonec ale provázek povolil a kuželovitý útvar z materiálu, který připomínal vydlabanou mrkev, se mi podařilo sundat. S péčí jsem falešný nos přivázala k židli, aby nespadl a neztratil se v množství vody pode mnou. Co kdyby na něm těm lidem záleželo a já tu ozdobu ztratila?
"Pane Sedláčku, potopte tu čarodějnici" přikázal jakýsi člověk v drahém oblečení. Dav zahučel.
Mile jsem se usmála "To snad nebude nut…" nedořekla jsem. Do úst se mi totiž vevalila tmavá říční voda a já musela zadržet dech. Oběma rukama jsem se chytila židle, abych nesklouzla. Bohužel klobouk byl ztracen a pomalu plul po líném toku pryč. Doufala jsem, že pro vesničany to nebude nijak závažná ztráta. Židle opustila vodní masu a vynořila se.
"Jsem ráda, že máte péči o moji hygienu, nejsem si ale jista, zda řeka je tou nejčistší koupelí…" chtěla jsem ve své řeči pokračovat, moje mírumilovná slova ale zanikla v jekotu a křiku lidí, dožadujících se další koupele. Pokrčila jsem rameny, pevně se chytila opěrek a zhluboka se nadechla. Židle se opět potopila do líné masy. Popravdě mě vesnický rituál začínal nudit. Když jsem se vynořila, vodou nasáklé oblečení už začínalo studit.
"Není mrtvá!" ječela ta stařenka z první řady a zuřivě gestikulovala berličkou. Byla jsem ráda, že má takovou starost o mé zdraví.
"Ne, děkuji za péči, mne jen tak něco nerozhází, jsem docela dobrý plavec." Usmála jsem se na ni.
"Ještě jednou ji potopme, musíme mít jistotu!" zvolal někdo a zbytek lidí tento nápad podpořilo.
Když jsem tentokrát opustila řeku, trpělivost mi již docházela
"Je toto nutné? Není potřeba zkoušet moje dovednosti, já se přece neutopím." Ujišťovala jsem je a znuděně poklepávala prsty do područek. Draze oblečený člověk si mě zakaboněně měřil. Nechápala jsem, dělám něco špatně?
"Je to čarodějnice" jásala stařenka.
"Proč bych měla být čarodějnicí?" tázala jsem se, trochu vyvedená z míry, chtěla jsem vědět, co mám jako tato čarodějná postava dělat.
"Proměnila mě v krysu!" zařičel kdosi v davu. Vypátrala jsem majitele hlasu očima a ujistila jej, že má sice podivně rostlé zuby a uši, ale ke kryse má asi tak daleko, jako komár velrybě. Místní lidé vtip zřejmě nepochopili. Ubozí nevzdělaní vesničané, jimž nebylo přáno vidět školu. Chtěla jsem jim povědět všechno od začátku, ale když jsem se dostala k vysvětlování sluneční soustavy, vyrvala ona stařenka nějakému sedlákovi vidle a hodila je mým směrem. Síla jejího hodu byla obdivuhodná, vidle držely téměř přímý směr. Bohužel, její muška byla o mnoho horší. Ta hodná žena jistě chtěla ostrými vidlemi přetnout provaz, za který byla židle přivázána, avšak nespočítala si váhu hozeného nástroje a špice málem zasáhly mne. Ke svému štěstí jsem směr střely zachytila a skočila do vody o vteřinku dříve, než vidle zasáhly opěradlo visící židle.
V líném proudu jsem se pokusila o, co se techniky týče, co nejlepší kraul, abych vesničanům ukázala, jak mají plavat, budou-li to někdy potřebovat. Doplavala jsem na druhou stranu řeky, kde mi to hloubka ještě dovolovala, jsem udělala obrátku a dorazila na břeh k davu. Několikery ruce mi galantně pomohly z vody. Ujišťovala jsem vesničany, že je to dobré a pomoc nepotřebuji, oni však zřejmě byli přesvědčeni, že jsem z výkonu zesláblá a drželi mne pevně. Obklopoval mne jásající dav a někam jsme šli. Před námi se začala rýsovat kupa chrastí a všelijakého dřeva s vysokým kůlem uprostřed. Pomyslela jsem si, že to pravděpodobně bude měřítko výšky, které při dřevěné stavbě chtějí dosáhnout. Vysadili mne nahoru. Asi chtěli pomoc od někoho učeného. Ze strachu o mé bezpečí mne dokonce zajistili provazem. Někteří jedinci přikládali pochodně nebezpečně blízko dřeva.
Požádala jsem je tedy o větší opatrnost při zacházení s ohněm. Navzdory mé radě chrastí na okraji vzplálo. Vytkla jsem nepozornost onomu člověku a požádala jej, aby donesl vědro vody na uhašení…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 //gLaM*PriNcesS// //gLaM*PriNcesS// | Web | 30. dubna 2011 v 20:58 | Reagovat

Super dess...dala bych si cofee :-D

2 Brita Brita | E-mail | Web | 30. dubna 2011 v 21:12 | Reagovat

[1]: Díky, moje tvorba. Něco k článku by nebylo?

3 Majda Majda | E-mail | Web | 2. května 2011 v 18:01 | Reagovat

To je smutné..Ona nechtěla nic provést, byla hrozně hodná a stalo se jí tohle...
Je to ale poutavě napsaný příběh,přesně sedící ke dni čarodějnic.. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama