Březen 2011

Mindë, pokračování 2

30. března 2011 v 21:50 | Brita |  Královražedkyně


No, šťastná jako blecha jsem toto dílko dokončila, vytiskla a hodlám jej přinést do školy, kde se bude vyjímat na nástěnce. (A pak prý, že na nástěnce nic není. No, holt se musím pochlubit, no...)
V písmu Calibri, velikosti jedenáct, měří celá povídka čtrnáct stran. No a já právě dodávám pokračování, jenžto je opět předlouhé. No, možná to někoho chytne.
A proč je to v jednorázovkách? Protože lepší rubriku nemám, proto.


Mindë, pokračování

27. března 2011 v 17:54 | Brita |  Královražedkyně


Tak, možná si vzpomenete, že jsem zde uveřejnila první stránku povídky. Nakopla mě tehdy můza a já to prostě musela napsat. Bohužel mě po té jediné stránce znechucena mým uměním opustila. Tehdy jsem, naštěstí pro moji tvořivost, narazila na jeden úžasný blog, kde jsem jedním dechem přelouskala všechny povídky a to mi "vlilo sílu do žil". Bohužel, adresu si nepamatuji :(.
Každopádně, povídka o Elfce Mindë nyní čítá 11 a 1/5 stránek ve Wordu a prvních osm z nich bylo posláno do soutěže na tomto blogu.
Přesně vím, jak bude příběh pokračovat a uvažuji o založení nové rubriky, protože toto dílko se rozhodně do jednoho článku nevejde.
A než začnete číst, doporučuji, přečtěte si tu první stránku... Ále co, já to uveřejním znova. :)
Dala jsem tam krátký úvod, protože nepředpokládám, že byste znali můj fantasy svět a chápali jeho pochody, Kdyby vám něco unikalo, neváhejte, a upozorněte mě na to. Totéž platí pro pravopisné chyby, které jsem možná přehlédla. Jo a kdyby se tam někde objevilo slovo "Máryně", opravil to word bez mého svolení z "mágyně".

RODIČŮM, A TAKTÉŽ JINÝM PŘÍSLUŠNÍKŮM MÉ RODINY VSTUP ZKÁZÁN, V RÁMCI UCHOVÁNÍ JEJICH DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ.


Závody

26. března 2011 v 20:49 | Brita |  moje žblepty


Dnešní sobotní den, mimochodem velice zamračený, jsem strávila na bazéně. A díky bohu za tu zamračenost! Kdo neplave závodně, nikdy nepochopí to utrpení, když sluníčko paří prosklenými stěnami a vytváří horkou, nedýchatelnou atmosféru, již ani plně otevřená okna nezmění.
Závody se odehrávaly mimo město, kde bydlím, mezi domvem důchodců a hřbitovem (Pro příliš náruživé sportovce), kam jsme museli dojet.

Život leží a běží

19. března 2011 v 18:08 | Brita |  moje žblepty


Tak. Den: Sobota. Stav: Zdravá. Úspěch: Tři strany povídky. Zhrození: Škola je za dveřmi.

Stádo

17. března 2011 v 17:45 | Brita |  moje žblepty



Mám nekonfliktní povahu. Ne vždy se dokážu zasadit o svůj názor. Vždycky se bojím, že se mnou nebudou lidi souhlasit, že mě budou kamenovat. Proto se všechno snažím podat tak, aby se tomu čtenáři mohli zasmát, nebo aby se našla převážná většina, která se mnou bude souhlasit. Někdy napíšu článek na téma týdne a potom jdu a pročítám články ostatních. A děsím se: "Proboha, vždyť to je úplně jiný názor", "Neurážím někoho?" a podobně. A přitom nechci být většinovým tvorem.

Elfka

12. března 2011 v 13:24 | Brita |  Královražedkyně




No, tak zas plod mé prokrastinace. I vyhrabala jsem pastelky a dala se do práce. Ti z vás, kteří mě znají, nebo tenhle blog sledují delší dobu, asi už ví, že s pastelkami se moc nepřátelím. Kupodivu tento výtvor není až tak špatný, dokud je na papíře. Já ten skener zabiju!
No, nakonec to není až tak špatné...

Kdo se nepřizpůsobí, bude sežrán

7. března 2011 v 17:45 | Brita |  moje žblepty



Tak to platilo dřív, když nebyly žádné náhražky. Nyní se můžeme postavit proti týrání zvířat.
Pane jo, co to píšu za koninu. Dobře, nemám ráda lidi, kteří týrají zvířata. Ostatně nesnáším lidi, kteří týrají lidi. A věci si taky zaslouží žít… ale odbíhám od tématu.

Staré věci

6. března 2011 v 13:47 | Brita |  moje žblepty


Dnes jsem provedla generální překopávku svého pokoje. Taťka se totiž vzdal jednoho ze svých stolů, které se mi dost líbí, a tak jsem si ho hned přivlastnila a vyměnila za svůj starý stůl v pokoji, který mám od šesti let (což znamená osm let do dneška).

Jako mnoho jiných...

2. března 2011 v 16:33 | Brita |  moje žblepty
Upřímně řečeno, nemám radost, že jsem z AK vypadla. Prakticky mi sem chodí jen rodina a AK mi zajišťovalo pár těch komentářů.

Když škrabošku strhnou zarostlé drápy

1. března 2011 v 18:00 | Brita |  moje žblepty



Všeobecně se ztráta iluzí bere jako moment, kdy člověk duševně dospěje. Jako by ho bacili po hlavě a on zjistil, že svět je zlý a je třeba se ho bát. Ale iluze jsou i jiné věci.