Únor 2011

Boj s kapesníky

26. února 2011 v 21:03 | Brita |  moje žblepty

Jsem pomatená. Už to tak bude. Neměla jsem včera jít na ten trénink. Bylo to bezúčelné hrdinství, které si odnesu chřipkou. Jop, taková už zkrátka jsem. Nepolepšitelněnepolepšitelná. Tak jak to vůbec bylo? Můj smysl pro povinnost (budiž mu země lehká) mě dokopal k nevystoupení z autobusu a pokračování na trénink, přestože dva balíčky kapesníčků, jež jsem spotřebovala ve škole, mi jasně říkaly, že skákat do vody a přebýt tam hodinu a půl není ten nejlepší nápad. Ani vlastně nevím, proč můj smysl pro lenost smysl pro povinnost nepřemohl. Pravděpodobně proto, že již ty dva měsíce, co jsem v novém oddíle, snažím předplavast jednoho kluka. Prostě jsem jako umanutá. Už od soustředění, kde jsem na běžkách pokaždé skončila za ním. Á, vítej, smysle pro soutěživost. Abych to zkrátila, nepřišel. Mohla bych říct, že se flákal, ale jelikož on narozdíl ode mě chodí na ranní tréninky, nebudu do něj moc rýpat. Trenérce bylo špatně a nepřišla. ne, nemohli jsme si dělat, co jsme chtěli, byla tam náhrada. Může mi někdo vysvětlit, jak se mi podařilo zaplavat delfínové nohy rychleji než obvykle? Myslím, že mě zmohla ta poslední trať. Totiž doplavat co nejdál pod vodou. Dala jsem to do půlky bazénu (25 m) a vykuleně jsem zírala, jak to jeden kluk doplaval do konce. No, ale to zase odbíhám od tématu. Jsem příšerně citlivá na uši. Nedokážu se potopit dál jak metr a půl a i tam mám pocit, že mi prasknou bubínky. Pravděpodobně jsem se potopila o deset centimetrů níž, než jsem zvládala. Od té doby mám poněkud zalehlé uši, což umocňuje i moje monstrózní rýma, na niž za dnešek padl celý jeden toaletní papír (sláva, nová rulička pro křečka!). Celý den se můj žaludek chová, jako bych vypila přílišné množství vody a mám pocit, že mi hlen poteče i těma mýma ušima. Docela bych se napila coly, jenže jsem zjistila, že ani bublinky mi mnoho nesvědčí. A přitom umírám žízní! Rty mám vysušené dýcháním pusou a piju pořád, přestože mi z toho je špatně. A nos mám tak odřený kapesníčky, že si připadám, jako by mi po něm někdo přejel struhadlem.
Díky, rýmo. Díky, smysle pro povinnost a ty se nesnaž tvářit nevinně, smysle pro soutěživost!

PS: rozhodla jsem se, že když se mi podařilo tak krásně ukončit Brouky, pokusím se pokračovat s Bulterem. Ale ouha, nějak mi to neleze do hlavy. Navíc mi název absolutně nesedí. Tak nějak se mi podařilo odběhnout od tématu a nechce se mi to zakončovat tak, jak jsem smýšlela. No co. Tak se alespoň pokusím psát tu sci-fi, která absolutně není sci-fi a kterou nezveřejním, alespoň dokud to nedopíšu.
blablablablablablablablablablabla...

PS2: A zase se mi podařilo zaposlouchat do soundtracků.Tentokrát Piráti z Karibiku.
Víte, že jsem na jejich kouzlo přišla docela nedávno? Pořád si přehrávám závěrečný boj z trojky:

"I don't think now is the best time!"

"You can do nothing without the key!"
"I already have the key"
"No, you don't"
"Oh, that key"

Nedivte se. Poslouchám to v angličtině. A pak prý, že pro své vzdělání nic nedělám. Jo, zešílela jsem... unga bunga...

strip aneb příhody jak ze života

23. února 2011 v 21:38 | Brita |  obrázky
Dobře, dobře. Všechno vysvětlím. Začala jsem kreslit novým-starým stylem. Tzn: velká kulatá hlava, čárkovité oči, obdélníkovité tělo a hůlkovité končetiny. Nakreslila jsem už dva fóry, jenže ten první mi rodiče publikovat nedovolili, protože je prý zaměřen na skutečnou osobu a není hezké si z lidí dělat legraci. Takže tento druhý vtip je o mé osobě, můžete věřit, že tvor s takovou mírou šílenství jako já není člověk, proto to není prakticky zaměřeno na žádnou osobu. Je to situace, jenž nastala dnešního dne ve škole, když se mě v pořadí několik lidí zeptalo... to už si přečtete. Jen bych chtěla upozornit, že všechny ostatní postavy jsou smyšlené. V naší třídě se nevyskytuje nikdo jim podobný a pokud jste můj spolužák/žačka, budete mít hodně velkou fantasii, jestli v tom někoho poznáte, protože já ne.

Brouci-11-konečný díl

20. února 2011 v 18:46 | Brita |  Brouci
Writing
Ok, takže jsem znovu oprášila námět a po měsících nicnedělání se opět pustila do Brouků. A můžu si znovu hned oddechnout, protože: Vážení, Mně se to podařilo DOKONČIT! :D
oddělovač

O tom, jak je člověk omezen svými čtenáři

17. února 2011 v 20:03 | Brita |  moje žblepty
coffe
Jste-li plnoletí a staráte se sami o sebe a názor kohokoli jiného vám je ukradený a vedete si blog, máte tak nějak štěstí. Jenže jak má člověk psát třeba fantasy povídky, když váš blog pravidelně navštěvují rodiče i rozsáhlá rodina? 

Leathi Fonde a její nový domov

12. února 2011 v 19:12 | Brita |  moje žblepty
coffe
Juchů, juchů, juchů!.....A znovu JUCHŮ. Říkejte si, že je to přehnané, kvůli takové malé věcičce, ale já se raduju z křečka.

Žárovka-líčení

10. února 2011 v 19:24 | Brita |  jednorázovky
coffe
Tak po pár minutách znovu ahoj. Dneska jsme měli češtinu, sloh a psali jsme jako samostatnou práci líčení. Ponejprve jsem nemohla na nic přijít, napadaly mě takové banality jako židle. Že žárovka je taky banalita? Ne, v žádném případě. Ale to byste si museli dát tu práci a přečíst tohle až do konce XD
oddělovač

Inu, přihodilo se toho hodně...

10. února 2011 v 18:57 | Brita |  jednorázovky
Writing
Dobře, možná píšu s menším zpožděním, ale na tom nezáleží.
Jednoduše řečeno, spadla nám ve škole tabule. Včera. Bílá, týden stará, interaktivní tabule. On se totiž nechtěla zapnout promítačka, víte?

Křeččí trable

6. února 2011 v 20:09 | Brita |  moje žblepty
coffe
Inu, chtěla bych křečka. No jo. Už to tak bude. Vy si řeknete: "Super nápad!" ale ono to má háček. Já totiž již jednoho křečka mám. Jsem na něj pyšná a mám ho ráda, bohužel mu však nedokážu dát tolik svého volného času, kolik by potřeboval.

Hrabala jsem, hrabala, až jsem vyhrabala: centropen...

5. února 2011 v 14:54 | Brita |  obrázky
draw
No, tento týden ve škole byl velice plodný. Obzvláště pak čtvrtek, kdy jsme měli dvě suplované hodiny a já s sebou neměla ani I-Pod, ani knížku. I vytáhla jsem sešit na kreslení a tvořila a čmárala. Co se týče centropenu, mrož, netopýr a žirafa byli kresleni v pohodlí domova přibližně před půl hodinou. Díky rodičům, kteří mi mé výtvůrky pochválili, jsem se zmocnila skeneru a mimo tyto ři vyjmenované potvůrky jsem oskenovala i většinu kreseb v onom velice namáhaném školním sešitě. 

oddělovač

Vraťte tmu!

4. února 2011 v 15:49 | Brita |  moje žblepty
coffe
Tak jsem se konečně rozhoupala k tomu, napsat článek na téma týdne. jenom, abyste věděli, že žiju. Právě se totiž nacházím uprostřed situace, známé jako inspirační krize. Což znamená, že moje představivost zakopla a zatím mě ještě nedohnala. 
Ale tohle snad zvládnu, když už je zadané téma. 
Držte mi palce...