Bouře

2. října 2010 v 11:22 | Brita |  jednorázovky
no, rubrika jednorázovky nám nějak nepřekypuje příspěvky. už bylo na čase, aby mě něco napadlo. zrovna včera, když jsem se vracela ze školy jsem přemýšlela nad tichem, které stálo v naší čtvrti a neodfouklo ho ani ševelení listí ve vánku. takže mě napadlo napsat povídčičku na téma ticho před bouří nebo bouře. možná název ještě změním...


batoh v rychlosti napěchovaný vším potřebným mě tížil. byla jsem sama. sama tam, kde jsem tomu donedávna mohla říkat domov. slunce, stojící vysoko na obloze, si čas od času prorazilo skulinu mezi mraky, které byly nyní hustší a temnější než ještě před pár minutami. vzácné paprsky ozařovaly vyschlý park, a několik jich si našlo opuštěné domy. neměla jsem sílu se po nich ohlédnout. nyní jsem toto místo musela opustit navždy. vykročila jsem. sotva postřehnutelný vánek rozechvíval koruny stromů, jejichž listy tento rok začaly opadávat dříve. nohy v teniskách jako by byly každým krokem těžší a chtěly se vrátit domů. ale musela jsem odejít. musela jsem opustit místo, které bylo ohrožené bouří. stmívalo se? ne, to jen mraky hutněly a stahovaly se blíž ke čtvrti, jako supi tušící hostinu. ač nerada, přidala jsem do kroku. něco bylo v nepořádku. všechno bylo takové mrtvé, nehybné. vítr ustal. vzduch byl dokonale nehybný, stejně jako všechno kolem, stejně jako já. pak to začalo. do tváří se mi opřel vánek, který sílil a sílil. obří vysavač  někde za mými zády nabíral na síle. otočila jsem se a leknutím jsem si sedla. uprostřed mraků se otevřel kruhový otvor, ale jeho okraje se začaly otáčet a brzy se vytvořil trychtýř, který neúprosně sestupoval níž k opuštěným domům. hučení vichru by přehlušilo i výkřik. a zničeho nic se střecha nejvyššího domu zvedla, ladně vzlétla vstříc roztrhání uprostřed toho větrného monstra. a jako na povel se zvedly i střechy ostatních domů. a potom už vzduchem létalo všechno. postele, skříně, kusy zdí i stromy. a vítr byl rozzuřený. ječel a vřískal a mocněl hněvem, že v žádném z domů nenašel oběť. odhazoval nábytek, i kusy domů do obrovských vzdáleností. když poslední stabilní zeď padla, monstrum se vysíleno nesmyslným ničením stáhlo zpátky. vír se zastavil, poslední stromy v parku se přestaly kývat a mě se otevřel pohled na dílo zkázy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paneenka-Tve Lowwujici Affs Paneenka-Tve Lowwujici Affs | Web | 2. října 2010 v 13:04 | Reagovat

ty bys mohla byt spisovatelka :D

2 Paneenka-Tve Lowwujici Affs Paneenka-Tve Lowwujici Affs | Web | 2. října 2010 v 13:31 | Reagovat

1.kolo SonZ na blogu :))

3 teahouse teahouse | Web | 5. října 2010 v 19:21 | Reagovat

DOBŘE TY! PROSTĚ HUSTODÉMONSKYKRUTOPŘÍSNÉ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama