Saranče a myška v botě...

12. srpna 2010 v 17:41 | Brita |  moje žblepty
dnes se udály dvě zvláštní věci. tatínek prošel celou čtvrť s živou myší v botě a na chodbě se nám objevilo 10ti centimetrové zelené saranče (nebo já nevím co to je)...


abych začala od začátku. moje sestra si pořídila myš. bílou laboratorní.  ono to jest velice prohnané žvižátko (zvířátko nebyla dostatečná zdrobnělina). samozřejmě, takového čilého hlodavce nemůžete mít doma v papírové krabici. v rychlosti by ji prohryzal nebo (k čemuž se v případě této myši přikláním spíš) by ji prokálil. no, zpátky k příběhu. i koupili jsme klec. plně zařízenou s takovými těmi serepetičkami jako plastové kolečko na běhání (nekupujte to! radím vám jako člověk, který s tím skřípotem probděl několik nocí), domeček a prolézačka. ovšem, mříže byly řídké. člověk by řekl, že taková myš, která má dva cm v průměru nedokáže prolézt poloviční mezerou, ale život je plný překvapení, že? a tímto se dostáváme k jádru věci. 
dnes ráno šel můj táta se psem na procházku. asi v polovině cesty usoudil, že v botě ho něco tlačí. sundal tenisku, vyklepal ji, ale zjevně tam nic nebylo. obul se a šel domů. na zahradě botu znovu sundal, vyklepal, ale nic nevypadlo. podíval se dovnitř a ke svému překvapení zjistil, že celou cestu šel s myší ve špičce boty. viděla jsem tu myš a ona se tvářila - no to snad není pravda -  naprosto v pohodě. jako by říkala "no konečně trocha prostoru" místo vyjukaného "panebože, co to bylo??" 
myš jsme vytáhli a vrátili do klece. skoro bych řekla, že si ani neuvědomuje, že by z tohoto zážitku měla mít trauma... níže fotky oné myši. 

ona myš
Ta myš
a zde v botě
(ráno jsem měla vybitý foťák, takže jsem před chvílí sešla na chodbu k myší kleci a strčila tu, co to všechno způsobila, do boty znovu, abych jí mohla vyfotografovat)
v botě

tímto se dostáváme k sarančeti, kobylce cikádě nebo já opravdu nevím, jak se tomuto deseticentimetrovému monstru říká. takovéhle hmyzí příšery jsem neviděla ani v Chorvatsku.
nejdřív jsem ho vyfotila na okně, potom táta vzal smeták a shodil ho na schody. já jsem se obětovala a přiblížila jsem se k němu i s foťákem, abych vám jej vyfotila. není to nic kvalitního. strašně se mi třásla ruka a hned jsem od hmyzáka uskočila, takže opravdu detaily nehledejte.
víte, co udělala sestra? vzala si ho do krabičky a vsadím se, že už mu určitě dala jméno. bléé. taky tak nemáte rádi hmyz? obzvlášť, když má příliš mnoho nebo dlouhé nebo chlupaté nohy?
níže pár fotek.
na okýnku dřepí tam,
velký, hnusný hmyzí pán!!
(děsný rým)
okenní monstrum
a na stěně patnáct centimetrů nad schodem
na stěně








 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bereniké Bereniké | Web | 12. srpna 2010 v 17:59 | Reagovat

-Byla v botě ?!Divím se ,že to přežila.Já bych byla úplně mimo!
-no FÚÚJ!!já nerada hmyz!Jsou tak ošklivý a hnusný!Já vím , že za to nemůžou ale nemám je ráda!!
PS:Máte krásnou myš.Já mám jen kaktus a tlustici :-(

2 Bereniké Bereniké | Web | 12. srpna 2010 v 18:02 | Reagovat

Jo to máš pravdu.6.díl Harryho byl sem tam legrační :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama