Brouci-9. dílek

15. srpna 2010 v 19:58 | Brita |  Brouci
Brouci, po celkem delší době. 

Poplach! zvon na jedné z jižních strážních věží se rozezněl. všichni vojáci včetně naší "energetické legie" se rozběhli bránit území. říkala jsem si, jak bude náš první boj vypadat. zatím jsme se cvičili na sobě, ne proti nepříteli, který bojoval jinak. dorazili jsme ke plotu. vysoká zeď z průhledného nerozbitného materiálu nás dělila od stovek Brouků, kteří zuřivě vibrovali tykadly a cvakali kusadly. bylo to divné. obranná zeď se chvěla. mezi chvěním zdi a chováním Brouků byla nějaká souvislost. a pak mi to došlo. přesně ve chvíli, kdy se na zdi objevila první prasklina a zavládlo děsivé ticho rušené jen...čím? a už jsem to měla! ticho nebylo až tak ticho. vzduchem se nesl pištivý zvuk, tvořený vibracemi tykadel Brouků. zvuk tak vysoký, že jsem ho spíš cítila, než slyšela. ten zvuk ničil naše opevnění. a ve chvíli, kdy jsem chtěla varovat ostatní se zeď rozsypala na miliardy maličkých střípků a řady Brouků zaútočily.
Leknutím jsem strnula na místě. přímo na mě se valil obrovský stonohý tvor a klapal kusadly dlouhými jako nůž a stejně tak ostrými. nebyla jsem se s to pohnout. hlava s kulovitýma očima se příliš rychle blížila. už už mohlo být po mě. odněkud přiletěl elektricky modrý šíp a prorazil hmyzákovu hlavu. otřepala jsem se a snažila se vytvořit vlastní meč, kterým bych si Brouky držela dál od těla. trvalo mi to žalostně dlouho. byla jsem příliš rozrušená, abych zvládla i jen energetickou kouli. mezitím kolem mě prolétly další tři modré šipky a srazily tři Brouky, kteří se na mě vrhali. mág stál za mnou a křičel: "nemůžu na tebe dávat pozor! prober se konečně!" zkusila jsem to znovu. tentokrát se mi v pravé ruce zhmotnil sytě zelený meč a na levé paži štít s rozmazaným okrajem. no nic, bude to muset stačit. pomyslela jsem si. očima jsem vyhledala Týnu. byla vyčerpaná ze cvičení a bez pomoci neměla šanci. právě z posledních sil zápolila s několika chrobáky velikými jako psi. přispěchala jsem jí na pomoc... když jsem se k ní dostala a postavila se vedle ní, vděčně zachraplala a sesula se k zemi.
boj trval jen několik minut, ačkoli mě to připadalo jako dny. Brouci začali ustupovat. normální vojáci je vyprovázeli střelami z pušek, my jsme za nimi posílali energetické šipky. ale neměla jsem z toho vítězství radost. to, že se dostali přes naši zeď, nevěstilo nic dobrého...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pink girl Pink girl | Web | 15. srpna 2010 v 20:45 | Reagovat

NJn jenže já mám na hlavně blond i tmavší hnědou a oboje přírodní takže vůbec nevím :-( Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama