chudák můj zub!

24. května 2010 v 13:52 | Brita |  moje žblepty
před čtyřmi lety, o jednom velikonočním pondělí, k nám měli přijít koledovat sousedi. měli holku, která úplně milovala psy, a nebyla schopná si uvědomit, že někteří nejlepší přátelé člověka se s ní kamarádit nechtějí a spíš by si rádi pochutnali na její ruce. naši rodiče byli doma a nás poslali ven. a první, co ta holka udělala, bylo, no hádejte co, že se samozřejmostí šla za naší fenou. "pejsku, ťu ťu ťu ňu ňu ňu..."

fena začala šílet. štěkala na celé kolo tak, že bych se nedivila, kdyby jí z toho trefil šlak. ale to ta holka prostě nepochopila. takže jsem na nohy hodila tenisky a s rozvázanými tkaničkami jsem vyběhla ven, abych předešla amputaci nějaké z dívčiných končetin. i co se nestalo... když jsem se zastavila na prahu, abych ohodnotila situaci, zabouchly se mi dveře a tkaničky mi tam zůstaly. vykročila jsem. a tady by se hodilo trochu popsat náš vchod, abyste si udělali obrázek: ze dveří jdou směrem dolů tři schody. po stranách je nízká zídka, teda spíš podstavec pro dva sloupy, které podpírají 'střechu(?)' nad vchodem. výška zídky od země je cca půl metru pod schody. je betonová a má ostré rohy. no, a já, jak jsem udělala ten krok, tak tkaničky se napnuly a nepustily mě dál. já už byla nahnutá dopředu a tak nade mnou ta proklatá gravitace zvítězila a já ústy dopadla na jeden z těch rohů. myslela jsem si, že mám snad otřes mozku, ale protože jsem si všechno pamatovala do posledních podrobností, usoudila jsem, že s hlavou nic nemám. ale z pusy se mi celkem řinula krev...
no, nic méně, alespoň to dočasně odehnalo sousedovic holku od naší rozlícené feny. nechápu, jak jsem si dokázala udržet chladnou hlavu, ale nakázala jsem jí, aby zazvonila na naše. rodiče se přihnali jako uragán a začalo všemožné vyptávání, jestli mě něco nebolí. záda byla naštěstí v pořádku, vždyť všechnu pádovou energii pohltily ty zuby! uprostřed zmatku se sousedi vytratili.
celou dobu mě nic víceméně nebolelo, jedině jsem cítila takovou tupou bolest v zubech. ale bolet to za chvíli začalo stejně.
jeli jsme do nemocnice, tam mi nechali udělat nějakou násadu na zuby, aby se mi v puse neposouvaly a nějakou dobu jsem jí tam měla přidělanou cementem. pak řekli že to je v pohodě, na zbytky řezáků mi namodelovali nový a já si žila celkem spokojeně až do teď. a teď se dostávám k tomu, proč tohle všechno píšu.
dneska jsme byli u nějaké specialistky přes dásně a ta mi řekla, že mi pomaličku odumřel nerv v jednom z řezáků! takže já si čtyři roky dávám pozor, abych se vyvarovala dalšímu byť sebemenšímu ťuknutí do těch postižených zubů a ona mi řekne, že to bylo k ničemu!
no, každopádně, zase půjdeme k nějaké další doktorce, aby mi ten nerv vytáhla a nalila tam nějakou vodičku, která zabrání černání zubu. super! budu mít zub jako moje babička. ta v něm už taky nemá nervy. a mě je 13 né 65 jako jí
béééé
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moře lásky Moře lásky | Web | 24. května 2010 v 14:12 | Reagovat

Nejlepši sou zubi kterte mužeš z verčery dat do sklenice. Nikdy nejsou bolavy

2 ×sCenE KoUdY Queen× twééé sbéééčko ×sCenE KoUdY Queen× twééé sbéééčko | Web | 24. května 2010 v 14:21 | Reagovat

No to máš fakt dobrý chudáku :(

3 Bereniké Bereniké | Web | 24. května 2010 v 15:22 | Reagovat

No ... Au!
A vlastně za všechno jakoby může ta holka co? Kdyby se to stalo mě, tak půjdu tý holce taky vyrazit zuby =D ...
Nezávidim ti, ale snad ti to napraví. dnešní moderní medicína + nové technologie dokážou divy :-)
držim palce.

4 Brita Brita | E-mail | Web | 24. května 2010 v 18:33 | Reagovat

[3]: ale stejně, lepší živý zub, než zub bez nervu, ale zase lepší zub bez nervu, než žádný zub :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama