Brouci-pokračování 3.

23. května 2010 v 15:04 | Brita |  Brouci
ani nevím, jak jsme se dostali k základně. byla jsem otřesená.  totálně. vždyť jsem viděla na vlastní oči zemřít dva lidi proboha! a jednoho z nich jsem dokonce docela dobře znala! 

když loď přijela, teprve na mě přicházel šok. celou cestu jsem stála na přídi a utápěla se v myšlenkách. poslední Markovy okamžiky se mi v hlavě mísily se staříkovými posledními slovy: "máš celý život před sebou" ani v okamžiku bezprostředního nebezpečí nemyslel na svoje bezpečí, ale dal šanci mladšímu člověku...
na základně nám přidělili deky a karimatky a nechali nás spát...
když jsem se probudila, bylo ještě příliš brzy na vstávání a byla příliš zima na to, abych usnula znovu. vyšla jsem z provizorní noclehárny - hangáru na louku, která by byla na kopci, ale díky vodě to byl pouze větší ostrov. objekt byl obehnaný plotem z ostnatých drátů a po každých padesáti metrech byla strážní věž. na nejbližší z nich strážný vypadal, že něco uviděl na obzoru. přestože, jsem nevěděla, jestli tam smím, vyběhla jsem s dekou kolem ramen nahoru. strážný, asi dvacetiletý student, se mě nejdřív trochu lekl, ale nevyhnal mě. stoupla jsem si vedle něj a zahleděla se na vodu. neviděla jsem ale nic než šedohnědou vířivou masu. "klesá" prohodil strážný. podívala jsem se lépe. opravdu byl patrný asi dvoumetrový bahnitý pruh - stopa klesání vody. a na  tom pruhu byla přídí zaklesnutá loď, v níž jsme připluli. "ještě budeme pátrat po dalších přeživších, takže Terezii budeme muset vyprostit" řekl a ukázal na loď "no, jestli nás voda chrání před Brouky, není dobře, že opadá" zatřásla jsem se. bylo jasné, že když potopu přežili lidé, brouci si také našli nějaký způsob. "asi máš pravdu," pokrčil rameny "ale lidé už tu vládli moc dlouho..." chtěla jsem se ho zeptat, co tím myslí, ale mou otázku přehlušil hluk helikoptéry.
ve vysílačce na malém oprýskaném stolku uprostřed podlahy zapraskalo a ozval se těžce rozpoznatelný hlas: "jedenáctka poletí" strážný vzal vysílačku do ruky a odpověděl, že rozumí.
pak nám nad hlavou přeletěla helikoptéra a pomalu mizela na obzoru. chtěla jsem se zeptat, kam letí, ale došlo mi to. letěla hledat další lidi. a vyvstala další otázka: kolik lidí tu vlastně je? "kromě vojáků je tu asi dvě stě lidí." informoval mě strážný. "s vojáky asi tři sta" v blízkém přeživším křoví za plotem se něco pohnulo. sotva jsem to zahlédla periferním viděním, ale strážný už měl pušku z ramene, připravenou k okamžité akci-palbě...

1. díl- ZDE
2. díl- ZDE
3. díl- ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama