Brouci-pokračování 1.

3. května 2010 v 19:45 | Brita |  Brouci
sebrala jsem deštník protestujícímu staříkovi a razila jsem si cestu ke dveřím. lidi mi celkem ochotně ustupovali. rozhodně nechtěli být sežraní první. vrazila jsem deštník mezi držadla jako

 improvizovanou závoru. ještě než to ochrance došlo, stačila jsem zakřičet: "utíkejte, nahoru nahoru!" lidi jako stádo ovcí začali klopýtavě prchat po schodech. ten stařík, jemuž jsem sebrala deštník, vypadal, že dál nemůže. přehodila jsem si jeho ruku přes rameno a následovala ostatní. asi v polovině schodů jsem se zarazila, proč je takové ticho? jistě,nebylo ticho. slyšela jsem dusot nohou po schodech a narážení hmyzu do dveří, ale něco tu chybělo. zvuk sirény! siréna byla zticha! voda se dostala do města. v odpověď na mojí domněnku zelený nouzový východ zablikal a zhasl. a vzápětí jsem zaslechla valící se vodu. rozklopýtala jsem se do schodů, stařík mi stále visel na rameni. myslela jsem, že omdlel. mýlila jsem se. jeho skřehotavý hlásek byl ještě slabší, než bych očekávala. "nech mě tu. máš celý život před sebou." "ne" řekla jsem a zaťala zuby. tohohle dědu vytáhnu nahoru. zachráním ho.. usmyslela jsem si. ozval se praskavý zvuk. všichni se ohlédli. sice byla tma, ale ne taková, abych neviděla, co se stalo.. dvoukřídlé dveře byly vyraženy z pantů obrovskou masou vody. na vteřinku jsem zapomněla, že někoho držím. stařík, jakkoli byl zesláblý se odrazil a skutálel se ze schodů vstříc vířícímu živlu.
"ne" zakřičela jsem a z očí mi vytryskly slzy. dívala jsem  se, jak se skutálel, jak ho voda pohltila. viděla jsem, jak marně mává rukou, aby se chytil něčeho, co mu pomůže z vody. nebo mi mával na rozloučenou?

first part here
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vtip Vtip | Web | 4. května 2010 v 15:38 | Reagovat

Moc se mi to líbí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama