duch v domě část 1.-nastěhování2

24. února 2010 v 19:20 | Brita |  Duch v domě
uf konečně jsem se dopracovala k pokračování...
tak tady je:

Otočila jsem hlavu. Závoj prachu byl nyní mnohem řidší, takže jsem dokázala rozeznat siluety zavazadel, schoulených za dveřmi v šeré chodbě. Toby pořád ještě pokuckával a korálkovýma

očima na mě vyčítavě zíral, držíc se růžovými tlapičkami mříží klece.
Položila jsem klec s protestujícím pískomilem na zem a začala se přehrabovat v postraních kapsách kufru. Po několika vteřinách jsem našla malou krabičku s "dobrůtkami", ze které jsem svému zvířátku podala jednu tyčinku. Toby popadl rychlým pohybem mlsku a odkvapil si ji sníst do domečku.
Dívala jsem se ven z okna. Očima jsem střídavě těkala na obě strany ulice, kde jsem čekala náklaďák s nábytkem. Vánek mi lehce pocuchával vlasy a sluníčko příjemně hřálo, proto jsem se jen neochotně odtáhla od okna, když veliké auto zastavilo před domem a já musela seběhnout dolů pomoct, jak se dalo.
Řidič nebyl z nejochotnějších, ani nejpřitažlivějších. Opíral se zády o nákladové dveře, pokuřoval cigaretu a občas zavrtěl mohutným pozadím.
Odnášela jsem, co se dalo. Židle, lampy,… prostě vše, co jsem unesla. Pokaždé, když jsem pro něco běžela, se na mě řidič podíval a prohodil něco v tom smyslu, že zde nemůže trávit celý den, že to sluníčko příliš pálí, nebo je zde moc much. Přitom se pokaždé ohnal po dotěrném hmyzu sádelnatou, chlupatou rukou a uplivl si. Přemýšlela jsem, jestli mám být drzá a říct mu, že mouchy pot přitahuje a že zvláště jeho tělo, potící se při sebemenším pohybu, je pro ně až extrémně přitažlivé. Nakonec jsem to nechala být. Pochybovala jsem, že by byl jeho mozek schopen zpracovat byť jen polovinu obsahu té věty.
Všechny věci byly v domě. Táta byl venku. Zaplatil stěhovákovi a sáhodlouze mu děkoval. Ovšem řidičův mozek, pracující na plné obrátky už při počítání sumy, nic jiného nevnímal.
Všechno bylo uvnitř. Naskládané po stranách předsíně a přiléhajícího obýváku se vršily vratké hromady nábytku. Zabere nám celé odpoledne odtáhnout vše, kam patří.
Na podlaze se jasně rýsovaly dlouhé škrábance, které vyryla pohovka stojící opodál. Slyšela jsem, jak maminka sykla. Její největší zálibou bylo pečování o domácnost, leštění, čištění oprašování…( o to se jen tak někdo nezajímá), ale zároveň nesnášela, jakákoli, byť malá poškození, ke kterým by nepochybně patřila i ta centimetrová rýha na spodní straně mého starého pracovního stolu. V případě, že takovou vadu našla, okamžitě nastoupila s různými povrchošetřujícími přípravky a celým domem se šířil pronikavý pach chemikálií. Takže si dovedete představit, jak s ní dokázala otřást rýha mající dobrého půl metru...

TO BE CONTINUE
pro přečtení prvního dílku klikněte ZDE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lastura Lastura | Web | 7. března 2010 v 11:49 | Reagovat

zajímalo by mě kdy se objeví duch.Dumám nad tím.   :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama