detektivka-prolog

16. listopadu 2009 v 16:03 | brita |  Detektivka

Kůň šílený únavou se hnal podél cesty. Jezdkyně natahovala krk a se slzami v očích sledovala čerstvé, autem vyjeté koleje. Podívala se do dáli. Konečně před sebou spatřila mrak zvířeného prachu. Doháněla je.

Vzedmula se v ní vlna naděje. Možná přijde včas, možná se jí podaří svého manžela zachránit. Znovu pobídla unaveného koně. "Vydrž Bene."
vzdychla. Před nimi se objevila zřícenina Stirllingského Hradu. U toho, co kdysi bývala věhlasná srdcová brána, stálo auto. Jezdkyně seskočila z koně, kterému se vzápětí protočily panenky, a padl vysílen k zemi. Ona se ale na svého věrného přítele ani nepodívala. Zarudlé oči upírala k poslední téměř neporušené zdi Hradu. Vyšplhala po vyčnívajících kvádrech skoro až k vrchnímu okraji zdi. Zastavila se na kameni, ze kterého se dalo nepozorovaně sledovat dějství na bývalém nádvoří. Zbledla. Nad nehybným tělem jejího manžela postával jakýsi vysoký muž, zahalený do černého pláště. Bez dechu sledovala celý děj. Dlouhán něco zamumlal a šofér z auta přinesl klec se dvěma bílými králíky. Vysokán jednoho vzal a uřízl mu uši. Zříceninou se ozval bolestivý vřískot mučeného králíka, který znenadání ustal. To mu ten muž vrazil nůž do břicha a s lhostejností je rozpáral. Krev mu kapala na ruku ale stejně nijak nereagoval, a zatímco jeho řidič v koutě znechucením zvracel, on s ledovým klidem namočil prst do teplé krve a pomaloval jím obličej bezvědomého Bena. Pak luskl prsty a Ben se probral. Jezdkyni se zvedl žaludek. Sama sice kuchala a zabíjela králíky na jídlo, ale nikdy jen tak pro "zábavu". Přemohla nevolnost a dál sledovala děj. Její manžel otevřel skelné oči. Lekla se jich. Byly "jiné", zlé. Muž v kabátu mu podal druhého králíka a zakrvácený nůž. Ben králíkovi usekl uši. Opět se ozval nesnesitelný vřískot snad ještě horší než předešlý. Opět ustal. Dál už se nemohla dívat. Otočila se a se zavřenýma očima vyčkala, až uslyší zvuk motoru odjíždějícího vozu.
Svého koně našla u potoka, kam se z posledních sil doplazil, aby se stačil napít, ještě než odejde nadobro. Jezdkyně se sehnula, sundala koníkovi sedlo a chladnou vodou potoka mu omyla zpěněný pot z těla a zavřela víčka na skelných očích, aby svému věrnému příteli vzdala poctu za poslední výkon.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama