Především o prsou ve veřejnosti...

30. srpna 2015 v 21:57 | Brita |  Plavectví
...Aneb typologie plavců v kondiční dráze

Je jen málo horších věcí, než nemít pronajatou dráhu. Mezi tyto patří prázdná lednička, plný močový měchýř poté, co na sebe konečně nasoukáte karbony, a prasklá čepička.
Nemít svoji vlastní dráhu a plavat jako bezdomovec v dráze pro veřejnost přivádí plavce na pokraj nervového zhroucení a mnohdy k promýšlení vraždy. Proč? Protože ti ashfjgnrekfbsnjfnds neumějí plavat.
Většina lidí, kteří se přihrnou do kondiční dráhy, sotva plave rychleji než ti, kteří se vznáší a pohupují v jiných končinách bazénu. Nebyl by pro ně problém zůstat v neohraničené části a vyhnout se ostatním. Problém je, že ONI si přišli zaplavat. ONI jsou děsně fitness, jóga a zdravá strava. ONI přišli sportovat a NEbudou se míchat se starými babkami ve veřejnosti. Jo, a uhněte mi z cesty, já mám hezči bikiny, než ty vaše speeda.
To, že neumí zůstat u strany, rozeznat pravou od levé a nepřekážet ostatním, nedejbože rychlejším plavcům, je podle všeho podružné.
 

Drobná zabalená otázka

9. prosince 2013 v 16:08 | Brita |  Žblepty
Jak tak koukám, blog poněkud chřadne. Nevadí. Lepší nepsat než plácat hlouposti. Dnes ovšem cosi na jazyku mám, a má to neblaze kyselou pachuť.
Nedávno jsme při cestě autem zjistili, že budu v době dohledné (a čím dál dohlednější) usilovat o ten malý kousek plastu, který mi bude dokladem, že už můžu za volantem beztrestně vysedávat i já. Nicméně, ve svých sedmnácti letech se necítím být natolik moudrá a zodpovědná, abych řídila auto. Takové to s motorem. Brm brm, řadící páka, tři (!!!) pedály a spousta předpisů, které nesmím porušit. Řečeno lidově, to nedám.
"Myslíš si, že většina lidí, kteří jedou okolo nás, má aspoň tolik zodpovědnosti, co ty?" padla otázka Ha. Samozřejmě. Nebo možná… ačkoli…

Na bublině

24. února 2013 v 16:52 | Brita |  Čmáry
Představte si, že každý fiktivní svět je někde skutečný. Mezi světy se nedá pohybovat, to dá rozum, ale co kdyby... A tady nastupují "skokani". Lidé, kteří si vesele žijí své vlastní životy ve svém vlastním světě, jdou si zaběhat, běží rychleji a rychleji, až překonají bariéru a skončí někde v jiné realitě. Jistě, je to šok, ale člověk si zvykne na ledacos. Už tedy máme řečeno, že každý vymyšlený svět je reálný a máme i ty, kteří mezi světy cestují. Teď si tedy představte svět, jehož obyvatelé se dorozumívají podle hustoty a délky nudlí z nosu. Voila, někde ten svět je a nějaký nebohý skokan tam může velmi snadno skončit, aniž by věděl, jak se má zeptat, kde sežene něco k jídlu.

Nicméně, když už jsem nějakou zbloudilou duši seznámila s mým úchvatným nápadem na povídky, přejdu k hlavnímu bodu, totiž k ilustraci, jež je mým prvním patvorem v Photoshopu. Celkově mi tento patvor zabral bezmála dvě hodiny, ale než se začne zbloudilý čtenář divit, co na takovém nedodělaném dortu z bláta trvalo takovou dobu, tak to byly prosím nástroje. Najít štětec bez efektu byl pro mou osobu nadlidský výkon, ovládnout gumu se téměř nepodařilo a když už jsem si myslela, že všechno, co potřebuji, znám, objevila jsem, že se dá nabídka ještě vyrolovat a že ty miniaturní trojúhelníčky vyrolují ještě další a další možnosti...

 


Vemte s sebou kamaráda

31. prosince 2012 v 14:24 | Brita |  Žblepty
Někteří lidé v mém okolí trpí přestavou, že potřebují příliš mnoho věcí. Často se s tím setkávám jak na sportovních zájezdech, tak na školních výletech.